MAŠINKY A VAGONKY

 

DOBRÝ DEN

 

Nedávno jsme se zadíval na hračky mých dětí, když byly malé. V oblibě měly dřevěnou mašinku s několika vagonky. Vzpomněl jsme si na to, že pokud s něčím jezdily, tak to byla mašinka. Za ní někdy zapojily vagonky a takto si hrály. Velmi často, však  zůstávaly vagonky volně stát někde na koberci a ony jezdily pouze s mašinkou.

Připomnělo mi to nesmírně poučné a do života přínosné semináře Principů života www.principyzivota.cz s paní Zdenkou Pižlovou, kde pojednání o  mašinkách a vagoncích nabízí nové úhly pohledu na vnímání sebe sama. 


 

Máme kolem sebe plno lidí, kteří z nejrůznějších důvodů jsou mašinkami nebo vagonky. Mašinky jsou ty co mají vlastní pohon - svůj potenciál. Vagonky jsou ty co čekají až si je nějaká mašinka připojí a pak jezdí. Do té doby než je zase mašinka odpojí. Pak pouze stojí odstavení na kolejích.

 

Je to tak i s lidmi. Někteří jsou mašinky a jiní vagonky. Ti kteří jsou ochotní rozvíjet svůj pohon-potenciál, tak jeho prostřednictvím mohou objevovat nové cesty a směry. Nemusí vždy dojet tam kam chtějí, ale postupně objevují co je pro rozvoj jejich potenciálu přínosné a co nikoliv. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale je odstavený. Nehledá, nepoznává, neobjevuje a postupně zaniká.

 

Připomíná mi to jednu slepou kolej u nákladového nádraží v Praze. Často jsme se jako dítě chodíval dívat, jak mašinky posunují vagonky. Využívaly k tomu jednu slepou kolej na kterou vždy vagonky odstavily a když posunuly vagonky na jiné koleji, pak tyto z té slepé zase posunuly jinam. Jednou však z nějakého důvodu pro jeden vagonek mašinka dlouho nepřijela. Tráva a keře kolem vagonku byly stále vyšší a hustější. Kolem se držela vlhkost, slunce tam nepronikalo. Vagonek rezivěl a postupně se rozpadal. Až se stal zcela nepoužitelným-nepotřebným.

 

Člověk kterého bych přirovnal vagonku by mohl  ten, co mu takto jak to má stačí. Z pohledu vagonku by se to dalo popsat, že toto místo na této koleji je pro něj vrchol a stačí mu to. U člověka by to mohlo být tak, že odmítá svůj potenciál, resp.to že může být mašinka. A tak čeká, až se objeví nějaký člověk-mašinka za kterého se připojím a budu se vozit.

Je mnoho lidí-mašinek, kteří rádi někoho připojí a vozí ho. Dokonce je to smyslem jejich života někoho stále poposunovat, zachraňovat , vozit ho na krásná místa a jinými slovy v druhých objevovat a startovat jejich potenciál. Což může vést mimojiné k vyčerpání.

 

Pokud kolem sebe máte vagonky nebo vy sami jste vagonky a cítíte, že takto už vám to nestačí nebo jste mašinka kolem které je plno vagonku zvyklých, že je stále někam posunujete a takto už to nechcete a rádi byste více nahlédli do souvislostí (ne)fungování vztahů z pohledu mašinek a vagonků, tak se v nejbližší době připravuje seminář. Pokud máte zájem využijte k objednání kontakt arborcentrum@seznam.cz

 

Přeji vám příjemné dny

ARBOR